Deník H. G. - Kapitola 18: Po dlouhé době

5. ledna 2011 v 17:47 | Wish Katie
Deník Hermiony Grangerové
Rosie se pak dlouhou dobu usmívala nad dalšími zápisy - všechny byly v podstatě stejné. Hermiona popisovala, jak se jí Ron den co den snažil udělat snídani do postele (v rámci svého 'Gentlemanského výcviku' - pokaždé to ale skončilo kávou rozlitou po přikrývkách); či jak to šlo v nemocnici (dcerka se neubránila smíchu nad větami typu 'Pro Merlina - je to opravdu Levandule Brownová? Když se na mě usmála, zatoužila jsem - netuším proč - po ní něčím hodit. Naštěstí moje "slušné zákony-ctící já" zvítězilo.')


O Vánocích zůstala Hermiona sama s Ronem, za celé svátky prakticky nevyšli z domu - podle deníku to paní Weasleyová vzala vcelku dobře, koneckonců to byly jejich první společně strávené svátky v novém domě.

Rose zrovna dočítala obzvláště zajímavý zápis pocházející ze dne Ronových narozenin (na dort, který Ginny v ten den přistál na hlavě, její teta nikdy nezapomene - nicméně nepochybovala o tom, že pro Harryho nikdy nebyla sladší), když jí zpět do reality vrátil Albus.

Překvapeně (a trochu popuzeně) se na něj podívala, když jí zatahal za vlasy.

"Hele, Rose, Bradavice!" zopakoval už asi po čtvrté, tentokrát ho dívka konečně poslouchala. Vykoukla z okna, její oči rychle vyhledaly obrovský hrad v dáli. Za méně než deset minut by tedy měli dorazit do Prasinek.

Všimla si, že oba Potterovi už byli v hábitech; James si na chodbě povídal s kamarády, Al také opustil kupé, takže měla aspoň tu špetičku soukromí, aby se převlékla.

***

Bylo už pozdě v noci, když se Rosie dostala do ložnice. Unavená si ale nepřipadala. V rychlosti se převlékla do pyžama, vlezla si do postele a z tašky vytáhla matčin deník. Měsíc poskytoval celému pokoji dostatečné osvětlení, nic jí tedy nebránilo, aby četla dále.

Je možné, že to tak rychle uteklo? Je téměř červen, ale jako by to bylo včera, co tu ještě bylo všechno zahaleno sněhem.

Včera jsem se konečně zastavila za Nevillovými rodiči. Alespoň jsem si myslela, že za 'oběma rodiči'. V pokoji jsem ale viděla jen jeho matku - oči upírala ke stěně, jen nepatrně se jí zvedal hrudník, což byla prakticky jediná známka života. 'Jak to, že vedle ní je jen prázdná postel?' proběhlo mi hlavou. V tu chvíli do pokoje přišla Reneé, ošetřovatelka, která je měla na starost.

"Á, Hermiono, přišla ses podívat na paní Longbottomovou?" zeptala se mě, jako by se snad ptala jen na to, co si myslím o počasí.

"Tak trochu," vypadlo ze mě, "Reneé, kde je její manžel?"

Přes tvář jí proběhl jakýsi stín. Pak mi ale oznámila, že Frank Longbottom včera zemřel. Jako lékouzelnice bych měla být na 'podobné věci' zvyklá, normálně bych to přešla s povzdechem, jenže já si ihned vzpomněla na Nevilla. Ztuhla jsem uprostřed pohybu, připadala jsem si jako omráčená. Teprve když moje jméno doslova zavolala, probrala jsem se, vyšla z nemocnice a přemístila se domů. Dneska už bych všechno jen kazila.

Slza mi stekla teprve, když jsem to řekla Ronovi. Co to se mnou je? Vždyť jsem pana Longbottoma ani neznala. Ale zkrátka…

Rosie si smutně povzdechla. 'Chudák strejda Neville,', pomyslela si.

Zanedlouho začínají prázdniny; plánuji pozvat Nevilla na návštěvu - alespoň na chvíli. Však jsme si už dlouhou dobu neměli šanci pořádně popovídat. Jak ho znám, stejně se v Bradavicích touhle dobou loučí se členy 'Obnovené Brumbálovy Armády'. Ne, netuším, jestli tam nějaká taková organizace je, každopádně bych se tomu nedivila.

Když už jsem u BA, před chvilinkou přiletěla sova s dopisem od Lenky. Je prý někde ve střední Africe, objevila 'nový druh škrken', nebo jak že to nazvala.

Docela mi naše schůzky chybí… Ale jak by to teď vypadalo? Úplně George vidím: 'Rone, no tak, sejmi tu svou ženušku!' Jak znám Rona, pravděpodobně by se otočil a vypálil na bratříčka zrůdné netopýří zaklínadlo (naučil se ho od Ginny, samozřejmě).

"Zrůdné netopýří zaklínadlo?" zašeptala pro sebe Rosie. Všichni ostatní již dávno spali. Rozhodla si, že se hned ráno podívá do knihovny. Hermioně se podobala víc, než by se mohlo zdát.
Já toho Ronalda vážně uškrtím! Co to mělo být za divadlo dnes ráno?

Když jsem se probudila, byl už pryč - to značilo, že se něco děje. Sešla jsem dolů; seděl za stolem. Chtěla jsem si pohrát, zakryla jsem mu rukama oči. Jako by si toho snad ani nevšiml - pustila jsem ho, podívám se na stůl a tam hora roztrhaného papíru.

Na mou pobouřenou otázku 'Co má tohle znamenat?' jen něco zavrčel. Vzala jsem jeden z útržků do ruky - v růžku se krčilo maličké: 'S láskou Viktor'. Na dalším pro změnu stálo: 'Dlouho jsme se neviděli'… Merline, to Ron vážně nikdy nepochopí, že mezi mnou a Viktorem už dávno - dávno - nic není?

Pokoušela jsem se s ním mluvit, nevěděla jsem ale, jestli mu mám něco vysvětlovat, nebo na něj vrhat blesky za to, že mi čte mou poštu. Nestihla jsem však ani jedno, nasupeně vstal od stolu a odešel.

Já mám dnes výjimečně volno, takže si pořádně odpočinu. Plánuji zajít za Ginny - tedy, doufám, že bude doma. Zastihnout ji nebo Harryho je poslední dobou vážně svátek.

Rosie zívla, nehodlala však ještě spát. Právě ji napadlo, jak vyřešit případ 'Jeden deník, dvě čtenářky'. Proč ho vlastně hned ráno s lístečkem neposlat Lily? Můžou si ho přeci touto cestou předávat; jen doufala, že se cestou nějak neponičí.

Zaklepala jsem na dveře jejich domu. Nečekala jsem dlouho, než mi Ginny otevřela. Vlídně mě pozdravila se slovy, že se Harry před pár minutami musel vydat na ministerstvo. No, tak jsem chytila alespoň jednoho z nich. S Harrym bych si také ráda popovídala, už ani nevím, kdy jsme spolu naposledy mluvili. Všichni jsme hrozně zaměstnaní, vlastně se jinak nevídám prakticky s nikým z 'bývalých spolužáků'.

Obývací pokoj byl útulný, ostatně, jako vždy. Ze všech stran se na mě z fotografií usmívaly známé tváře, včetně mojí a Ronovy.

To, co mi řekla, mě opět donutilo překvapením na chvilinku zatajit dech. Jak ona to jen dělá?
Každopádně, zkrátka jsem nikdy nečekala… že by se Harry ještě kdy shledal s Dursleyovými, s těmi, jak je Ginny výstižně označila, přidušenými mudly. Myslím, že se s nimi vlastně naposledy viděl v ten den, kdy polovina z nás vypadala jako on.

Říkala, že se prý všichni vrátili do Zobí ulice, kam je tedy včera s Harrym jeli navštívit. Prý jim dvěma poslal dopis ten jeho bratranec. Rozhodně to je… milé, ale stejně tomu nerozumím.

Podle toho, co mi Ginny řekla, to ale nevypadalo na obzvlášť příjemné shledání. Prý měla pocit, že ačkoli jí Harry už v minulosti něco málo o strýci Vernonovi a tetě Petunii vyprávěl, stejně si to nejhorší nechal pro sebe. Nedivím se tomu, má to zkrátka v povaze.

Nějakou chvíli jsme si pak ještě povídaly - najednou se však domem rozlehlo bouchání na dveře. Kdyby to byl Harry, tak si snad sám otevře, ne? Poděšeně jsem vyskočila, Ginny si ale jen povzdychla, vstala z křesla a šla otevřít. Nechtěla bych vidět svůj výraz, když dovnitř vpadl její povedený bratříček, který se zve mým manželem. Sotva jsem si stihla v kratičké vteřince všimnout, že je venku tma, už byl u mě.

"Co?" bylo jediné slovo, na jaké jsem se v danou chvíli zmohla.

V ruce držel… květiny?

Nakonec z něj vypadla jakási ne příliš srozumitelná omluva za ráno. Pořád stejný trouba. Ginny se přitom taktně vzdálila do kuchyně, jak jsem později zjistila - úplně bych na ní zapomněla.

To celé byla otázka asi deseti minut, pak už jsme se jen bleskurychle rozloučili, Ginny nás s úsměvem vyprovodila před dům, a vydali se domů. Dnešek si pravděpodobně budu pamatovat hodně dlouho.

Přes to, že si Rose nepřipadala až tak unavená, řekla si, že už je opravdu čas se vyspat. Ráno, ještě před vyučováním, plánovala poslat deník Lily.

Opatrně knížečku zavřela, schovala ji pod polštář, a brzy usnula.
Oddělovač
Oddělovač
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AnNe AnNe | Web | 5. ledna 2011 v 18:42 | Reagovat

určitě někdy přečtu ;)
nechceš jít na face? :)

2 AnNe AnNe | Web | 5. ledna 2011 v 19:30 | Reagovat

moc děkujuu :))

3 AnNe AnNe | Web | 6. ledna 2011 v 17:11 | Reagovat

Objevila se mi jedna chyba v desingu, až tu budeš běž prosím na face ;)
nejde mi totiž zobrazit Ruperta a Dana mini obrázek :/

4 ClaireM ClaireM | 6. ledna 2011 v 20:58 | Reagovat

Super... :-) Ron je ... prostě Ron... :-D Tak Ronovitej, až je prostě roztomilej. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.