Deník H. G. - Kapitola 12: Bez práce nejsou koláče

18. prosince 2010 v 20:12 | Wish Katie
Deník Hermiony Grangerové
Vše zůstalo přesně, jak si pamatuji. Jen fotografie a knihy z poliček zmizely. Trámy byly stále značně ztrouchnivělé a schodiště už drželo pohromadě jen silou vůle. V patře jsme našli onu, mě dobře známou, ložnici. Byla tichá, zatuchlá, postel stála pořád na svém místě. Okno bylo rozbité, zjevně se ho nikdo nepokoušel opravit od doby, co jsme jím s Harrym vyskočili. Pak to ale přišlo.


"Ty, Míno," ozval se Ron, "kdybychom to tu opravili, mohlo by to být docela pěkné místo, nemyslíš? A měli bychom to k nim kousek," odkázal se ještě na Harryho a Ginny. A já, i přes nepříjemné vzpomínky, nemohla než souhlasit.

Když jsem pak Ginny náš plán oznámila, byla nadšená. Jinak to vyjádřit nejde.

"Tak počkat, mamka někdy proskakovala oknem? Tím oknem, které mají v ložnici?" podivila se Rosie, "No teda, je pěkně vysoko," zakroutila nad tím hlavou. "Ale u strejdy Harryho mě to ani nepřekvapuje," dodala pak s úsměvem.

"No, ne že by oknem proskakoval každý den," přidala se do Rosiny soukromé debaty Lily, "ale rozhodně si ho tak dokážu představit mnohem reálněji než tetu," zamyslela se. Představa mírumilovné Hermiony vyskakující oknem je přece jen trochu… zvláštní.

Jen paní Weasleyová se zdála o něco méně potěšená. Přesto nám ale nebránila, ví, že by to nemělo cenu. Až jednou budeme mít všichni děti, s těmi raubíři bychom se sem vážně už pohodlně nevešli. Jí a Arturovi (už dlouho chce, abych ho tak oslovovala, koneckonců, paní Weasleyová by také byla radši, kdybych jí říkala 'Molly' nebo jen 'mami', ale zvyk je železná košile; Harry je na tom mimochodem stejně, slyšet od něj jejich oslovení pravým jménem jsou téměř Vánoce) jsme slíbili, že jim domečky zítra ukážeme. Nemůžu se dočkat, rovnou s Ronem začneme pracovat na opravě nosných stěn a trámů. Velký je dost, takže by v budoucnu neměl být žádný problém tam žít.

Je konec července, den Harryho narozenin. Lhala bych, kdybych tvrdila, že to dnes byla malá oslava. Paní Weas- er, Molly chtěla, aby vše bylo velkolepé - už koneckonců zbývá jen Ginnyina oslava, na konci srpna svatba, a pak? Odstěhujeme se, všichni, a bude tu pusto. Zbude tu jen ona, pan Weasley, řádka slepic a trpaslíků. Nenecháme je ale smutnit, budeme tu tak často, jak jen to půjde. Fleur s Billem a Viki určitě taky, stejně jako George s Angelinou. Ti dva už se vzali dávno, ale 'tajně'. Když to Molly zjistila, málem jí trefil šlak. George to ale asi považoval za 'dobrý vtípek'. Ani se mu nedivím, někdy jsem si taky říkala, že bych si všechny ty starosti se svatbou odpustila a vzala se s Ronem někde v klídku na opuštěném ostrově.

"A opice by jim dělala oddávajícího," neodpustila si Lily poznámku.

"Úplně mamku vidím, jak hází svatebním kokosem," přidala se k její představě druhá dívka. Pohlédla na hodiny; už bylo skoro půl jedné. "Měly bychom na oběd, než babička zase někoho pošle," navrhla.

***

Ihned po jídle děvčata vyběhla zpět do pokoje - venku zuřila vánice a v obývacím pokoji bylo plno. Zasedly ke stolu, před sebe postavily talířek s cukrovím, které jim bylo přiděleno, otevřely deník a začaly znovu číst. Koneckonců, tohle je jejich poslední společně strávené odpoledne; zítra už se bude muset Rosie spolu s Viki, Alem a Jamesem vrátit zpět do Bradavic.

Tak, a máme tu srpen. Více než půl srpna už uběhlo. Dny ubíhají vážně rychle - práce, práce, práce. Každý den, když skončím u Munga, přemisťuji se rovnou do Godrikova Dolu. Za tu dobu, co už ten dům po Bathyldě opravujeme, jsem si ve volných chvílích stihla projít celou vesničku. Není nijak zvlášť velká, ale je vážně nádherná. Myslím, že se nám tu bude líbit.

Stejně se mi zdá, že většinu práce odvádí Ron. Ani nevím, jak to dělá - kde se taková kouzla naučil? Nepamatuji se, že by nás v Bradavicích učili, jak proměnit ruinu v slušný základ domu. A i kdyby, nevěřím, že by si to Ron pamatoval.

Schodiště je už pěkné - hned potom, co jsme opravili nejdůležitější části zdí tak, aby se stavba nezřítila, pustila jsem se do onoho dřevěného čehosi. V knížkách jsem se dočetla, jak to všechno zařídit - takže ze ztrouchnivělých schůdků teď máme, i když to říkám já, celkem dobře vypadající, pevné dřevěné schodiště. Asi sem ještě v budoucnu natáhneme kobereček, aby nebylo tak studené. Teď by to ale nemělo smysl, všechno se tu sype a práší.

Byla jsem se zastavit s Ginny v jedné zdejší kavárničce. Dlouho jsme neměly čas si popovídat, takže jsem její návrh někam si sednout více než uvítala.

"He?" podivila se Lily, když se natahovala po kousku cukroví, "Kam to zmizelo?" rozhlídla se po stole, její oči rychle vyhledaly talířek přesunutý na druhou stranu plochy - tam, kam neměla šanci dosáhnout. "Rosie!" podívala se na ní ublíženě, čemu se Rose zasmála.

"Vždyť by nám tu za chvilku nic nezbylo," odmítavě se podívala na její psí očka.

To jsem se zas dozvěděla věci. Pověděla mi něco málo o tom, jak oslavila narozeniny (v Doupěti se za námi s Harrym pouze zastavila, potom, jak bych to jen… se nějak vytratili). Když mi to všechno popisovala… No, ano, přímo zářila. Musela jsem se usmívat. Jak sama řekla, 'Harry jí zná lépe než vlastní koště'.

Já jí zase vyprávěla, jak to u nás jde s opravami. Samozřejmě chtěla vědět také všechno o tom, jak jsme vůbec věděli, že dům patřil Bathyldě - jak to tady vlastně vypadalo, když jsem tu byla s Harrym… během války. Fajn, dokážu snad pochopit, proč jí alespoň o tomhle nic neřekl - ani pro mě nebylo příjemné popisovat, jak se 'z Bathyldy stal had'…

"Jak se… jak se z někoho může 'stát had'?" podívala se na větu ještě jednou zmateně starší z dívek. "Co myslíš, Lily… Asi by nebylo moc chytré se na to zeptat, že?" otázala se.

"Nevím, zkusit to můžeme…" zamyšleně si odhrnula pramen rudých vlasů za ucho, "Ale pochybuju, že by nám to řekla - však to vidíš, že to těžko vysvětlovala i mamce," řekla pak.

Když jsme došly k domu, ve kterém dříve bydleli Potterovi, nemohla jsem uvěřit svým očím. Tohle vůbec nevypadalo na tu 'chatrč', jak si to pamatuji. Trochu jsem se zastyděla, že jsem si toho před tím nevšimla - vždyť jsme jen pár bloků od sebe - ale, dobře, až teď jsem si uvědomila, jak pro věčnou práci nevidím a neslyším.

Všechny stěny stály, prozatím čistě bílé, okna byla opravená, jen se blýskala, a střecha byla na svém místě - kam se podělo jen těch pár trámků, které pouze připomínaly, že tam kdy něco takového, co obyvatele chránilo před deštěm, listím a sněhem, bylo? Vážně se divím, jak to všechno tak rychle stihli - Ginny neustále trénuje famfrpál, Gweong Jonesová, která je stále ještě kapitánkou Holyheadských Harpyjí, jí přislíbila místo v jejich týmu. Harry má před sebou stále ještě rok bystrozorského výcviku - je vidět, že si každého musí pořádně prověřit, co se nejen fyzických ale i psychických stránek týká.

Na zahradě se dalo jednoduše projít - žádná tráva do pasu, kde by se člověk musel bát udělat krok; zrezivělý plot nahradil krásný dřevěný plůtek s novou brankou. To určitě zařídila Ginny, asi si jí k nám pozvu.

Artur ani Molly, kteří zde byli pouze jednou, by určitě ani nepoznali, že tohle je ten dům, který jsme jim na začátku měsíce ukazovali. Tehdy nic neříkali, jen se usmívali, obě stavení si pořádně prohlédli zvenčí i zevnitř. Asi chtějí mít pěknou vzpomínku na to, jak to vypadá teď, a jak to jednou bude vypadat.

"To skoro zní, jako by to dříve byla větší ruina než Chroptící Chýše," zhodnotila Rose jejich současný dům.

"Než Chrop- … Co?" zeptala se Lily se zájmem.

"Chroptící Chýše, říká se, že je to nejstrašidelnější dům v Británii," vysvětlila jí, "ale už dávno se ví, že to tak není, ta pověra vznikla kvůli Teddyho taťkovi, byl vlkodlak, však víš," odkázala se na jejich skoro-bratrance. Jistě, pokrevně spřízněni nebyli, ale vídali se tak často, že už mu klidně mohly říkat 'bráško'. V současné době se Teddy připravoval na zapojení se do 'bystrozorského výcviku'. Andromeda vždycky říkala, že se chtěl bystrozorem stát odmalička; pokaždé se při tom trochu vyčítavě podívala na Harryho.
A/N: Sobota - chuť a spousta volného času > dvě kapitolky za den. ^^ Snad se Vám budou líbit ;) Začínám si říkat, jak se to ještě rozroste, vzhledem k tomu, že po dvanácti kapitolách jsme se dostali teprve k začátku Godrikova Dolu... Pokud by to někomu vadilo, může si stěžovat, nevím ale, jestli mu to k něčemu bude ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ClaireM ClaireM | 19. prosince 2010 v 8:28 | Reagovat

Je to pěkný... :-)

2 Allie* Allie* | Web | 19. prosince 2010 v 11:50 | Reagovat

to je úžasný!! máš hroznej talent!

3 AnNe AnNe | Web | 17. dubna 2011 v 16:02 | Reagovat

'Harry jí zná lépe než vlastní koště'. > loool :D nebo v předchozí to s tím kurníkem :D ležim tu :DDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.