Deník H. G. - Kapitola 5: Konečně spolu

30. listopadu 2010 v 20:25 | Wish Katie
Deník Hermiony Grangerové
"Tak tady jste," znělo přivítání dědečka, když vešly do kuchyně "rychle ke stolu!" popohnal je. Děvčata se rozhlédla po přítomných; byli zde téměř všichni z minulého dne - všichni kromě Harryho, který se měl vrátit až k večeru. Až žasly, kolik lidí se do tak relativně malé kuchyně naskládá. Usadily se na zbylá místa na kraji stolu a rychle se daly do jídla, které před ně paní Weasleyová právě naservírovala.


***

Po obědě Rosie s Lily vyběhly nahoru do jejich oblíbeného pokoje. Usadily se na židličky u stolu, orientovanému k oknu, a znovu se daly do čtení.

Fajn, jdu za Ronem. Měl by být u sebe v pokoji - aspoň doufám. Nebo se vypravil za jídlem do kuchyně. No co, tam se případně taky podívám. Jen aby měl dobrou náladu, povídat si s ním v době, kdy po mě vrhá jen vražedné pohledy, není nic příjemného.

Tady zápis toho dne končil. Ani to dívky ani nepřimělo nechat si další čtení na jindy. Vždyť měly čas, tak co. Rose nedočkavě otočila stránku a společně se začetly do toho, jak Hermiona popisovala onu 'schůzku se zrzavým troubou'.

Páni. No, ještě že už je to za mnou. Bylo to… zvláštní. Šla jsem rovnou do Ronova pokoje, když jsem zaklepala, ozvalo se známé: "Jo, mami, však už uklízím -". V tu chvíli mi bylo jasné, že zase jen leží a očima hledí do prázdna. Ach jo, pomyslela jsem si.
Rovnou jsem dveře otevřela. Přesně, jak jsem si myslela. Ležel, pohled měl upřený na protější zeď. 'To nebude lehké,' proběhlo mi hlavou.

"Rone, to jsem já, děje se něco?" zeptala jsem se. Když můj hlas proťal ticho v místnosti, jako by do něj uhodilo. Bleskově se posadil a díval se na mě jako na zjevení. Porozhlédla jsem se po dosud neuklizené místnůstce a posadila se na kraj Harryho postele.

"Nic," zabručel, očima uhnul směrem ke dveřím. Takhle se choval už několik posledních týdnů. Vážně mě to štvalo.

"No tak, víš, že mi můžeš říct všechno," začala jsem ho přesvědčovat. Přece ho v tom nenechám máchat samotného. Měla jsem jisté tušení - tušení ohledně Freda, jistě, jeho smrt nás zasáhla všechny, ale i paní Weasleyová už vypadala, že se s tím pomalu smiřuje. Pak tu ovšem byl ještě Harry s Ginny, ale to už přece musel dávno pochopit, Ginny už přece není jen jeho malá sestřička.

"Promiň, Hermiono, ale vážně se nic neděje," vedl si dál svou. Já ti ještě ukážu. Proč mi nikdy nic neřekne?

"Rone, tohle nejsi ty. Úplně ses změnil. Kam zmizel ten Ron, který v jednom kuse myslel jen na jídlo, famfrpál a neustále vtipkoval?!" to už jsem vykřikla - aniž bych si to uvědomovala. Prozradil mi to Ronův překvapený pohled. Ty troubo.

"No tak," podívala jsem se mu do očí potom, co jsem se zhluboka nadechla, abych se uklidnila. Neuhnul, a tak jsem si přisedla k němu na postel.

"Chybí mi Fred," bylo všechno, co z něj vylezlo. Jistě, jak jinak. Je přirozené, že mu chybí bratr. Když tak o tom přemýšlím… Vlastně, z celé rodiny Weasleyových vymizely jakékoli vtípky. Na to byli koneckonců Fred s Georgem experti. Chudák George se nedávno přestěhoval do bytu nad obchodem a od té doby se neukázal. Všechno tak trochu 'potemnělo'. Dala jsem mu ruku na rameno. A pak už jsme jen mlčky seděli. Bylo to… zkrátka zvláštní, nevím, jako by se atmosféra trochu uvolnila, zároveň jsem ale cítila, jak mi po tváři stéká slza.

Teď jsem tady a doufám, že teď už bude vše v pořádku. Myslím, že jsem Ronovi přece jen trochu zvedla náladu. Dokonce i trochu zavtipkoval, když mi večer držel dveře a loučili jsme se. Trouba můj.

Zde zápis opět končil. I ten, byť nepatrný, náznak romantiky mezi Hermionou a Ronem vykouzlil na Rosině tváři potěšený úsměv.

Je neděle, konečně den, kdy můžeme všechno hodit za hlavu a odpočívat. Abych pravdu řekla, docela to potřebuju. Teda aspoň podle Ginny. Ginny… nevím, bude mi tu bez ní smutno. Je konec srpna, zítra opět odjíždí do Bradavic - dokončit sedmý ročník. Co tu budu sama dělat? No, popravdě, myslím, že opravdu nejsem jediná, komu se bude stýskat. Když je sem tam zahlídnu, Harry přímo září štěstím. A teď příjde ten půl rok bez ní. Ale my to zvládneme, na smutnění nebude čas - Harry bude stejně většinu dne trávit na ministerstvu - nebo kde vůbec - bystrozorským výcvikem, já se budu učit u Svatého Munga. A Ron? Nakonec se rozhodl pro práci na ministerstvu - něco v oboru sportovních her. Co všichni mají na tom famfrpálu?

Dívky se zasmály. Ron byl v současné době zástupcem vedoucího oddělení sportovních her, nikdo nepochyboval o tom, že by to časem mohl dotáhnout až na nejvyšší pozici. Hermiona byla v současné době jednou z nejlepších léčitelek, jaké byly u svatého Munga kdy zaměstnané.
Rychle se dostaly za popisy následujícího roku, byly čím dál tím kratší, asi jí kvůli práci nezbývalo moc času na psaní do deníku. Když už se tam ale sem tam pár vět objevilo, stálo to za to. Ještě dlouho se usmívaly nad malými náznaky toho, jak se dále vyvíjel a prohluboval Hermionin vztah s Ronem, jak se na Vánoce šťastně přivítaly s Ginny a společně oslavili Nový rok, následovalo několik málo zápisů z doby, kdy už byla Ginny opět v Bradavicích - o tom, jak se Hermiona znovu po dlouhém čase setkala s rodiči.

Zezdola se ozval ruch. Vykoukly z okna, už se setmělo.

"Taťka!" vzpomněla si Lily a rychle vyběhla z pokoje, nechala Rosie samotnou. Ta se jen pousmála, zatáhla okno, deník schovala pod polštář a začala se převlékat do pyžama.

***

"Ahoj, princezno," usmál se na malou Lily unaveně Harry, když si sundával cestovní plášť. "Ty jsi ještě vzhůru?" optal se. Až teď si Lily uvědomila, že bylo vážně pozdě. S úsměvem přikývla.

"Čekala jsem na tebe," zašeptala a objala ho. Ano, otce zbožňovala. Poslední dobou ho téměř neviděla; přestože ještě nestudovala v Bradavicích, Harry měl na ministerstvu hodně práce a doma býval jen o víkendech.

"Tak utíkej," řekl jí, když ho konečně pustila. Počkal, až se za ní zabouchnou dveře a vydal se do kuchyně, kde se stále svítilo. Potřeboval ještě vyřídit pár dokumentů, co přinesl s sebou. Trochu se lekl, když ho zezadu objala Ginny. Jeho Ginny.

"Nech to na jindy," pošeptala. Nenechala ho nic namítat, vzala ho za ruku a táhla ho do jejich vlastního pokoje. Harry se jen usmál.

***

"Rosie, už spíš?" zašeptala Lily, když se za ní zabouchly dveře. Odpovědí jí bylo tiché: "Ne,".

"Co si ještě na chviličku číst?" navrhla Rose, když se Lily převlékla. Nepřipadala si unavená.
"Dobře," přikývla mladší z obou dívek.

Zítra začínají letní prázdniny. Vážně to tak uteklo? Proboha, bez Bradavic si připadám… Je to divný pocit. Nemuset se učit na žádné zkoušky, zkrátka…
Včera za mnou přišel Ron. Konečně, poslední dva dny jsme se skoro neviděli. Jaké je lepší přivítání než polibek? Pokaždé je to jako tenkrát poprvé… během bitvy o Bradavice. Jenom už nám tentokrát nelétají trosky hradu nad hlavami.

Dívky se usmály. Jako pokaždé, když narazily na část, kde měla Hermiona s Ronem opět chvilku jen na sebe.

Šli jsme se projít po zahradě. Paní Weasleyová se, jako vždy, šťastně zasmála, jakmile nás spolu viděla. Bylo to krásně strávené odpoledne. K večeru jsem navrhla, že opět zajdu navštívit rodiče, už jsem je dlouho neviděla. A Ron? Ten půjde samozřejmě se mnou. Ano, trochu zezelenal, když jsem mu oznámila, že i on je součást mého zítřejšího plánu. Tomu se nedalo jinak než zasmát.

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Rose polekaně nadskočila na posteli a Lily rychle zaklapla deník. Dovnitř vstoupila Hermiona s úsměvem na rtech.

"Ještě nespíte?" optala se. "Byla jsem na zahradě a všimla jsem si, že se tu pořád svítí," dodala na vysvětlenou a posadila se na kraj skládacího lůžka, na kterém spávala Lily.

"Na zahradě?" zarazila se Rosie, trochu si oddechla, že je to jenom mamka. "Co jsi dělala na zahradě, vždyť je úplná tma -" podívala se na Hermionu tázavě, nad čímž se dotyčná zasmála.

"Ale coby, nemohla jsem spát," pošeptala, "a vy, koukám, jste na tom podobně," oči jí sklouzly na deník, který Lily stále držela v rukou.

"Za to může určitě taťka," pokývala Rose vědoucně hlavou, "určitě strašně chrápe, že?"

"Mezi námi děvčaty, někdy ano," povzdychla si při vzpomínce na několik téměř probděných nocí.

"To teď ale nehraje žádnou roli," postavila se, na tváři se jí usídlil pobavený výraz, "nic to nemění na tom, že je nejvyšší čas jít na kutě," naoko přísně zvedla prst.

"Jasně, teto," přikývla Lily, až teď si uvědomila, že oči drží otevřené jen silou vůle. "Tak, dobrou noc," zívla.

"Dobrou," přidala se starší z dívek a deník schovala pod polštář, kam patřil.

"Hezky se vyspěte," popřála jim Hermiona, zhasla a potichu zavřela dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hermiona -  tvoje SB ♥♥♥ hermiona - tvoje SB ♥♥♥ | Web | 28. prosince 2010 v 20:56 | Reagovat

stejně je Hermiona skvělá, že jim ten deník nechá, a ani nic nenamítá... to já bych určitě svejm děckám nenechala :-D (né že bych si nějakej psala, ale co kdyby :-D) Musí to být pro ty holky zajímavý, takhle to číst... ale nadruhou stranu, předem ví, že nakonec do všechno dopadne dobře (konkrétně to s Ronem a Hermionou) :-)

2 Wish Katie Wish Katie | Web | 28. prosince 2010 v 22:29 | Reagovat

[1]: Já to vidím tak, že buď si to prostě přečnou, nebo by jim to Hermiona jednou stejně musela vyprávět sama :D Ono to výjde na stejno ^^ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.