Deník H. G. - Kapitola 3: S pravdou ven

22. listopadu 2010 v 15:29 | Wish Katie
Deník Hermiony Grangerové
Rychle se dostaly za popisy jejich dalšího společného hledání viteálů… Až se dostaly ke květnu… k návratu do Bradavic.


Bylo krásné zase vidět školu, ale proč to muselo být za takových okolností? Bitva o Bradavice, Voldemort požaduje vydat Harryho - co si myslí? Ale Harry… Harry je Harry.

Děvčata se do čtení těchto zápisů tak ponořila, že ani nevnímala kroky, které se k nim blížily po schodech.

Když… když Hagrid nesl Harryho - Harryho bezvládné tělo, já… nevím, co jsem dělala, v jednu chvíli jsem hrozně křičela, v druhou podpírala Ginny, která se na mě sesypala, nakonec jsem se ocitla v Ronově náručí. Připadalo mi, jako by byl konec, konec bitvy, prohráli jsme. Proč ještě dýchám?! Voldemort začne svou hrůznou vládu - zavraždí všechny čaroděje z mudlovských rodin a to je jen začátek.

Rose si všechno potřebovala urovnat v hlavě - má ještě cenu číst dál? Nedozví se něco, co vědět opravdu nechtěly?

"Taťka - on - jak…?" Lily došly slova. Svého otce milovala, nedokázala si představit, že by…
V tu chvíli se dveře otevřely.

"Lily, zlato, za chvilku půjdeme, ano?" oznámil Harry, jakmile otevřel dveře.

"Tati!" Vypísklo děvčátko. Lily vstala z postele a rozběhla se k otci, silně ho objala. "Tati," opakovala.

"Holčičko, co se stalo?" Zeptal se vystrašeně a klekl si k ní. Když Lily neodpovídala, otočil se k druhé dívce v místnosti. "Rosie?" podíval se na ní tázavě.

"My - jen jsme si četly - četly jsme si -" zasekla se. Věděla, že to bude muset prozradit, jen nevěděla, jestli by to spíš neměla říci matce, koneckonců to byl její deník.

"Můžu se podívat na tu knihu?" protrhl Harry ticho. Rose jen tiše přikývla a Lily Harryho konečně pustila. Harry očima přelétl obal, podíval se na zadní stranu, až očima našel tři drobná písmenka.
"Aha…" ihned mu bylo jasné, co se stalo. "Rosie, tohle byste si číst neměly. Radši to dej mamce, co nejdřív," mluvil teď naprosto vážně, "a Lily, my půjdeme," zase změnil tón a pousmál se. Podržel dveře, a když kolem něj procházela Rose, deník jí vrátil.

Když scházeli ze schodů, zachytili poslední slova z rozhovoru paní Weasleyové s Ginny.
"… drahoušku, vážně tu dnes nechcete zůstat?" zeptala se ještě s nadějí v hlase Molly, "Volné pokoje by se tu určitě ještě našly, koneckonců, chlapci můžou přespat v Ronově starém pokoji a -" začala vymýšlet plán. Protože jí bylo předem řečeno, že se dnes na dlouho nezdrží a před večeří odejdou, nepřipravila dost pokojů; nikdo jí to neměl za zlé, i tak kvůli tomu probděla celou dnešní noc.

"To je pravda," přidal se Artur a pohlédl na Huga, který právě hrál na honěnou s Alem a Jamesem.

"Mamko, však víš, že to dnes nejde," usmála se na ní jediná dcera, "Harry musí na Ministerstvo a já jsem slíbila, že -"

"Nechoď, teto Ginny," zatahala jí za rukáv Viki, dcera Billa a Fleur. To už se k nim připojila i Lily a Rose, Harry zůstal stát pod schody.

"Zůstaňte," vypískla Rosie; byla to pro ni šance strávit s Lily delší čas. Ano, sice se i tak další den k večeru mají vrátit, ale za tu dobu toho mohly ještě hodně přečíst. Hermiona se na dcerku usmála a Ginny se zatvářila ještě bezradněji: Nechtěla zklamat děti a rodinu takhle pohromadě už neviděla dlouho.

"A co kdyby…" ozvalo se ode dveří kuchyně. Všichni se tím směrem otočili a Ginny se vydala za svým manželem opírajícím se o futra. Zamyšleně se poškrábal na zátylku. "Co kdybyste tu zůstali? Ty a děti?" mluvil teď spíše k Ginny, při posledních slovech jí odhrnul pramen neposedných vlasů za ucho.

"Ale já -" vzpomněla si na svůj slib, že zajde za starou Mafaldou Hopkirkovou a předá jí nové dokumenty ještě před Vánocemi. Měly spolu docela pěkný vztah od doby, co na ministerstvu začala pracovat.

"Zajdu tam místo tebe, když už to mám při cestě," uklidnil jí Harry. Ginny tedy nakonec souhlasila, vidina Vánoční pohody, kterou už teď nemělo nic narušit, se jí zamlouvala. Děti nadšeně vypískly, paní Weasleyová se zvedla, šťastně se na Harryho usmála a šla vyklízet provizorní pokoj v nejvyšším patře, aby i Ginny měla kde přespat.

"Děkuju," pošeptala mu ještě Ginny, když ho šla vyprovodit. Harry jí věnoval úsměv a přemístil se.

***

"Mami?" odvážila se Rose oslovit Hermionu, když už byly v kuchyni jen ony dvě a Ron.

"Ano?" usmála se na ní vlídně a posadila se vedle ní ke stolu.

"Chtěla jsem se tě na něco zeptat - na…"

"Počkej chvilku, Rosie," Hermiona z pohledu dcerky vycítila, že to nebude něco příjemného a otočila se na rusovlasého muže stojícího u okna, "Rone, mohl bys prosím nahoru za tvým taťkou? Myslím, že s tebou chtěl mluvit," mrkla na něj.

"Vážně?" podíval se na ní nechápavě, když si ale všiml Rosie se skloněnou hlavou, přikývl a odešel.

"Tak, copak se děje, srdíčko?" otočila se k dívce znovu.

"Já - já - našla jsem tohle," vytáhla z kapsy ohmatanou knížečku. Hermioně se zúžily zorničky překvapením, ale nepřerušovala jí. "A - a přečetla jsem si - kousek - kousek s Lily," dodala. Až teď na ní dopadl jakýsi 'pocit viny'. Měla strach, že mamku zklamala a že už jí nikdy nebude věřit. Oči se jí zaleskly. "A - strejda Harry říkal - chtěl, abych ti to vrátila," ukončila svou řeč.

"Harry?" zopakovala překvapeně. Podívala se na Rose a smířeně se usmála. "Neplakej, je to v pořádku. Úplně jsem na to zapomněla," zamumlala si spíš pro sebe a deník si vzala do ruky. Dotýkala se ho téměř, jako by byl posvátný. Nalistovala první stránku a očima jí přelétla.

"Takže - se nezlobíš?" zvedla k ní překvapeně hlavu.

"Kdepak," povzdechla si, "ne, jenom si říkám… Víš, jsou tam napsané věci, které… Které jsem nikomu nikdy neřekla, a většině z nich asi nebudeš rozumět," zavřela zápisníček a otočila ho na zadní stranu, palcem přejela tři malá písmenka v rohu.

"No," Rosie matčina reakce do jisté míry uklidnila, dodala jí odvahu zeptat se ještě na něco.

"Vlastně - četly jsme s Lily o… nevím, co to mělo být, bylo tam… něco o Hagridovi a nějakém Voldemortovi…" zastavila se, když si všimla výrazu, který se na tváři Hermiony usadil. "Promiň," omluvila se rychle.

"To je jedna z věcí, o které jsme vám nikdy neřekli… Je to… Není to zrovna něco hezkého, jednou vám to určitě vysvětlíme, ale teď není správný čas," podala deník zpátky dceři, "a jestli si chceš číst dál, můžeš, zlatíčko," usmála se nakonec. Proč jí to odpírat? Jednou by se to stejně dozvěděla.

"Opravdu?" na Rosině tváři se objevil šťastný úsměv, "Děkuju!" Hermiona jí pohladila po vlasech.

"A teď jdi, už je pozdě, Lily je už určitě v posteli," vstala ze židle a sledovala dcerku, která s přáním dobré noci vyběhla ze dveří.

Když se o něco později Hermiona pomalu vydala po schodech nahoru do ložnice, zjistila, že na ní Ron čeká na odpočívadle.

"Děje se něco?" podíval se na ní se spokojeným výrazem na tváři.

"Ne, nic," zapředla vesele, "jen tak přemýšlím, že Rosie už není jen naše malá holčička," prošla dveřmi do ložnice, následována Ronem, a začala se převlékat.

Celý dům brzy ztichnul.
A/N: Vím, že v tomto díle se moc zápisů z deníku neobjevuje, potřebovala jsem si děj posunout k obrazu svému. Přišlo mi pro příběh důležité, aby o tom Hermiona věděla, je to něco důležitého, co by jí dcerka zatajit nedokázala. ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naťka :) Naťka :) | Web | 22. listopadu 2010 v 15:33 | Reagovat

Krásny blog :) ak chceš prihlás sa do súťaže SONB-blog ;)

2 gogosen gogosen | Web | 22. listopadu 2010 v 15:33 | Reagovat

Krásná ta záložka nebo co to je :D

3 kamilunka1 kamilunka1 | 22. listopadu 2010 v 15:40 | Reagovat

Wow, tak takový blog jeśem dlouho neviděla. Je fakticky boží:)

4 Hermiona Hermiona | Web | 11. prosince 2010 v 20:38 | Reagovat

to je tak krásný že Hermiona ani Harry se na Rose nezlobili že si četla Hermionin deník, vzali to tak klidně... a taky se mi líbí že to je o Vánocích, když jsou zrovna tak blízko :-) už se strašně těším :-D

5 AnNe AnNe | Web | 16. dubna 2011 v 16:27 | Reagovat

to jsem nečekala, že to Hermioně už vyklopí..jsem zvědává na další kapitolu! krásně píšeš! ale to ti nemusím říkat, když to víš <3 úžasně se to čte! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.